Třetí den jsme si po snídani chvilku pohráli na hřišti. Sbalili jsme si batůžky s pitím, balíčkem jídla (dvě svačinky a oběd), bundou, někteří obuli i pohorky… a s panem učitelem, Majdou a dvěma Lenkami (!) jsme vyrazili do skal.
Po 7 hodinách cesty jsme přišli všichni (kromě jedné Lenky) zpět zdraví a v pořádku.
A co se stalo cestou?
Zdolávali jsme terén plný kořenů, svahů, skal, potůčků… užívali jsme si čerstvou vodu ze studánek.
S Lenkou P. jsme se v polovině dne rozloučili s přáním šťastné cesty domů.
Toulovcovy maštale, úžasné skalní město, jsme prolezli křížem krážem.
Nečekaný bonus překvapil děti, které se s instrukcemi zkušeného pana učitele vydali vylézt skalní štěrbinou nejen nahoru, ale i dolů (oni vám to doma poví). Získali bobříka horolezectví.
Vzhledem k náročnosti trasy a náhodně otevřené zmrzlinárně jsme si dali zastávku na načerpání energie v Boru u Skutče ve Zmrzlinárně Borůvka (tímto doporučujeme).
První půlka cesty: “Už budeme svačit?”
Druhá půlka cesty: “Už tam budeme? Co budeme dělat potom, až se vrátíme?”
Nicméně děti byly zlaté. Ušli jsme téměř 12 km, plní zážitků. Mokré boty byly asi jen čtyři.
Před šunkafleky jsme si dali skutečně zasloužený a potřebný odpočinek, během kterého děti plnily drobný úkol. K plnění bobříka důvtipu bylo potřeba vymyslet báseň ze zadaných slov.
Přijela nám návštěva, naše Evel, to bylo moc milé, básničky si vyslechla také.
Následovalo zapsání deníků, 3 kapitoly z knížky a těšili jsme se po náročném dni spát.